BIZIACKO kění
Co vzbudí váš zájem...
Biziačtina (“biziac”) je starý benátský dialekt, jímž se mluví véto oblasti. O původu jeho jména se dodnes diskutuje: podle dnes nejvíce přijímané domněnky se jméno vztahuje ke slovanskému výrazu “bezjak” sýznamem utečenec, uprchlík.
Důvodů kí je celá řada: historických, uměleckých, přírodovědných, kulinářských, vinařských a gurmánských.
Od archeologických pozůstatků vobci San Canzian d'Isonzo po pevnosti na krasu, od tvrze vpo zákopy z. světové války a monumentální Pomník padlým v; od přírodní oázy Ostrov Cona ve Staranzanu po krasovou krajinu od Sagrada po Timau; od loděnic na výrobu největších zábavních lodí na světě po parky na řece Soča (Isonzo). A pak ještě venkov spanskými vilami a farními kostely (Turriaco, Ronchi dei Legionari, S. Pier d'Isonzo) sčetnými místy nabízejícími typické a agrituristické občerstvení...
Biziacko je zajímavé také svou kuchyní sstředoevropskými chutěmi a vůněmi a víny zoblasti Posočí, jež můžete ochutnat včetných hospůdkách vížině i na krasu, nebo také při venkovských slavnostech, které dávají možnost znovuobjevit tradiční kuchyni.
Vých biziackých obcích se koná celá řada akcí celonárodního významu: od monfalconského karnevalu svíce než stoletou tradicí až po historické vzpomínkové slavnosti na dobu 1. světové války na krasu, od svátku národní jednoty 4. října sím proslulé akrobatické letecké jednotky “Frecce tricolori” (trikolórové šípy) v Redipuglia až po křtění velkých zábavních lodí vých loděnicích. A to nemluvě o nespočetných místních slavnostech, zž některé mají několikasetletou tradici.
